Technika měkkých tkání

Menu

Měkké tkáně obklopují lidské tělo a tedy i pohybovou soustavu. Musí se proto harmonicky, volně a bez odporu pohybovat spolu s pohybovou soustavou, tedy protahovat se a ve všech svých vrstvách posouvat. Tuto složitou funkci lidského těla vnímáme většinou až tehdy, když je narušena a působí nám potíže.


Porucha funkce se projevuje poruchou protažení a posouvání. Odpor nikdy není tak veliký, že by jej nemohly sval překonat, přesto však velmi často funkční porucha měkkých tkání výrazně narušuje pohyb a zároveň působí bolest. Kůže je zároveň na povrchu takto změněných tkání více potivá, klade tedy zvýšený odpor a „drhne“. Vlivem přetížení, úrazů či nemocí dochází v těchto měkkých tkáních ke změnám, kterými jsou ztuhnutí a přilnutí tkání k sobě. To vede ke vzniku lokálních zatvrdlin, tzv. spoušťových bodů (trigger point), které vyvolávají napětí a bolest. Trigger point je bod se zvýšenou citlivostí a dráždivostí v tuhém svalovém snopečku, který je bolestivý na tlak a z něhož lze vyvolávat charakteristickou přenesenou bolest i vegetativní příznaky.

 

Měkké tkáně působí na pohybovou soustavu reflexní cestou, což v praxi znamená, že pokud se podaří obnovit pohyblivost měkkých tkání, upraví se, zpravidla okamžitě i funkce pohybové soustavy. Rovněž vnitřní orgány se chovají jako měkké tkáně (hlavně v dutině břišní) a musí se účastnit každého pohybu trupu i bránice.

 

Zjistíme-li pohmatem (palpací) odpor nebo omezení pohyblivosti při protažení či posouvání tkání, tzv. patologickou bariéru, která za normálních okolností bývá poddajná, měkká, zahajujeme terapii, při které dochází k fenoménu uvolnění (release). Dosažení release může trvat deset sekund i déle a sleduje se pohmatem. Rozhodující je tedy palpační schopnost terapeuta. V terapii jde nejčastěji o protažení kožní řasy a fascií - svalových obalů (blan).


Do technik měkkých tkání patří také ošetření jizev. Jizvy bývají uloženy v měkkých tkáních a často prochází všemi jejich vrstvami. Pokud se rána správně hojí, všechny vrstvy jizvy se protahují a vzájemně volně posouvají jako okolní měkké tkáně. Pokud se však dobře nehojí, tvoří se adheze a v oblasti jizvy dochází k poruše měkkých tkání. Takové jizvy označujeme jako aktivní. Aktivní jizvy mohou často být skrytou příčinou mnoha obtíží, můžeme pak nalézt charakteristické změny v kůži, podkoží, v hlubokých vrstvách nad kostí a také v břišní dutině. Jizva se stává výrazně patogenní změnou v oblasti měkkých tkání a narušuje harmonickou pohyblivost těchto tkání vůči svalům a kloubům. I několik let stará nebo nenápadná jizva může přes složitá řetězení způsobovat různé poruchy v pohybovém aparátu.